Langova práce se převážně zabývá zkoumáním veřejného prostoru, reakcemi na konkrétní situace a vnímání současné sochy obecně. Umělec nevytváří pozoruhodné, individuální projekty, které by byly výlučné svou originalitou, ale je pro něho důležitý soudržný přístup a pracovní metoda. Zajímají se o řešení. Autorovi objekty a instalace jsou obvykle formálně velmi precizní, vyrobené z běžných materiálů, pohybují se na hranici mezi uměním, designem a řemeslem (neuměním). Jeho práce může být shrnuta jako program. Důležitým pojítkem a opakujícím se tématem je idea plýtvání časem, prostorem i úsilím v průběhu výroby. Mnoho z instalací a intervencí jsou výsledkem časově i fyzicky náročného procesu, instalace často slouží jako důkaz akce. Finální vzhled objektů je obvykle velmi minimální, někdy téměř neviditelný. V pracích Dominika Langa je zřejmý zájem o to jak věci vznikají a k jakému účelu slouží, zároveň i hra s rozdílnými materiály a jejich fyzická a optická kvalita, stabilita, dělení prostoru, které znemožňuje plynulý pohyb, jemné modifikace objektů a prostorů, změny měřítka, nově definované funkce a vlastnosti věcí, vytrhování už existujících věcí z jejich přirozeného kontextu a používání jich k novému účelu, čímž ztrácejí svou předcházející funkci a význam. Projekty se pohybují od přemisťování vybraných sekcí (prostoru), narušování stability zjevně homogenních prostorů, znejišťování diváka a hraní si s jeho reakcí (která je pro Langa také jedním z výstupů jeho práce). Dějištěm akcí je obvykle a logicky umělcovo blízké okolí - domov, veřejný prostor, škola. Obsah díla je přesně daný jeho kontextem. Jedním z výstupů Langovi práce je rovina osobního prožitku. Instalace vycházejí z představy konkrétního prostoru nebo situace-interiéru galerie nebo reakce na konkrétní stereotypy. Některé z nich jsou velmi dočasné, vyvolávají otázky konvenčních systémů, prozkoumávají sociální kategorie jako je soukromé a veřejné. Zaměřuji se na vztah mezi objektem a prostorem, objektem a divákem a pod. Pod vlivem minimalismu, designu,architektury, ready-madu a estetiky levných materiálů autor konstruuje svoji ironickou hru se zjevně stabilními koncepty jako je velké a malé, banální a vznešené, pravdivé a falešné.